Všechno, co byste měli vědět o licencích Windows 7

V tomto textu se vám pokusíme co nejvíce pomoci s orientací v právech, která získáte, když si pořídíte licenci Windows 7. Vlastně si při tom také zopakujete, či se konečně dozvíte, jaká práva užíváte, když pracujete s Windows Vista nebo XP. Kdo všechno je může používat přímo nebo k nim přistoupit z dálky, co se s nimi smí dělat, kdo je zodpovědný za (ne)dodržení licenčních podmínek a jak se prokazuje, že užíváme software legálně. Také se budeme zabývat způsoby, jak licenci nejlépe pořídit.

Licence není zboží, ale právo

Nejspíš jste to už mnohokrát slyšeli: software nekupujeme do svého vlastnictví jako zboží (čili třeba jako myš či klávesnici), ale nákupem licence získáváme pouze jistá přesně definovaná práva, jak s daným produktem smíme nakládat a jak jej používat. Když si tedy za taková práva k užití softwaru jednou zaplatíme, je určitě dobré vědět, která to jsou – abychom si své užívání opravdu užili.

Druhým důvodem, proč se o rozsah těchto práv zajímat, je prostý fakt, že pokud by došlo na lámání chleba (třeba při auditu nebo jiné kontrole ve firmě), budeme to my, uživatelé IT na libovolné úrovni podnikové hierarchie, kdo bude muset prokázat, že je zná a že se jich přesně drží. Veškerá práva k softwaru totiž patří pouze autorovi. Ten nám z nich pouze některá výslovně udělil, my jsme je přijali (obvykle bez čtení, že?) kliknutím na I agree, Souhlasím či jen prostým užíváním. Tím jsme se zavázali dodržovat jistá pravidla, kterými udělení práv podmínil, a teď je jen na nás, abychom byli schopni podat dostatek důkazů, že tak činíme.

Je to obdoba situace, kterou důvěrně znají ti, kdo mají to potěšení jednat s finančním úřadem. Ten se prostě jen ptá a my dokladujeme, až se z nás kouří. A když nedokladujeme, létají vzduchem pokuty a podobné průšvihy.

Tři cesty k licenci Windows OS

Operační systém se vyskytuje ve dvou podobách. Jako plná verze a jako upgrade. Když chcete koupit plnou verzi, máte k tomu 2 + 1 speciální cestu. Ta speciální se týká dodatečné nápravy nelegálního používání operačního systému a o ní si povíme dále. K upgradu vede cestiček mnohem více. A některé jsou skutečně neodolatelné a do 30. června 2010 velmi výhodné.

Jak tedy získat novou licenci? Nejčastějším případem je nákup OS rovnou společně s počítačem. Na rozdíl od předchozích let u Windows Vista i Windows 7 platí, že tzv. OEM licence může být dodána pouze tak, že je již předinstalována na kompletním PC. Je součástí počítačové sestavy ( je i neoddělitelně zahrnuta v její ceně), ale musí být přesně specifikována – s označením názvu produktu, edice a jazykové verze. Předinstalace musí být provedena s použitím speciální předinstalační sady, kterou mají dodavatelé (system builder) či výrobci hardwaru k dispozici a která umožňuje, aby licenční ujednání (užívací práva k produktu) přijímal až první skutečný uživatel, nikoli ten, kdo produkt instaloval. Ten, kdo smlouvu odsouhlasí, se mimo jiné totiž zavazuje k tomu, že daný software už neposkytne k užívání nikomu jinému: … nesmíte… pronajímat software, půjčovat jej nebo poskytovat na leasing..., a pokud jej někomu prodá, musí se postarat o to, aby ten, kdo koupí, byl s podmínkami užívání seznámen: Před jakýmkoli povoleným převodem druhá strana souhlasit s tím, že se na převod a užívání softwaru vztahuje tato smlouva.

Ten, kdo OEM licenci dodává, je také vázán speciální smlouvou, která mj. přesně určuje, kde musí být při předání nalepen štítek prokazující pravost softwaru (ochrana proti padělání, tzv. COA – Certificate Authenticity). Vzhledem k tomu, že se k nám začaly dovážet už i padělky OS v češtině, je rozhodně dobré se zajímat o to, kde a od koho nakupujeme (abychom se neocitli v situaci „šťastného“ zákazníka bazaru, který si koupil kradené auto).

Licence a aktivace

Takže: již víme, že OEM licence se smí dodat jedině nainstalována na kompletní počítač, a také už jsme pomalu zvyklí na to, že se tyto licence musí tzv. aktivovat. Při aktivaci dochází ke spojení identifikátorů příslušného hardwaru s konkrétním klíčem instalovaného produktu. Hardwarový identifikační klíč nese informaci o několika unikátních součástech počítače. Co se tedy stane, pokud některou z nich potřebujete vyměnit? Přijdete o právo používat operační systém? Dobrá zpráva je, že NE, pokud tou součástí není základní deska (motherboard, MB). Ještě lepší zprávou je, že i v případě, kdy se MB porouchá ve standardní záruční lhůtě, licence OS zůstává v platnosti.

Obvykle je po podstatném zásahu do hardwaru potřeba provést reaktivaci po telefonu, ale máte na ni nárok, takže ji aktivační linka provede. Jestliže vám dodavatel poskytne netypicky dlouhou záruku, je pak na něm, jak se vyrovná s tím, že součástí jeho dodávky je i OEM software. (Obyčejně novou licenci pak zaplatí on. I to je jeden z důvodů, proč jsou prodloužené záruky předmětem prodeje v různých rozšiřujících (přídavných) balíčcích.)

Re-imaging

Aktivace, reaktivace… to nejsou naschvály. Je to cesta, která má zajistit dodržování pravidel poněkud razantněji než text licenční dohody. Microsoft vytrvale hledá balanc mezi tím, jak zkomplikovat život neplatícím uživatelům a ne těm, kteří pravidla respektují. Proto existuje speciální právo na re-imaging softwaru. Především u operačních systémů se dobře uplatní všude, kde je více počítačů. Re-imaging je popsán v oficiálních dokumentech (ptejte se nás), ale zjednodušeně jde o to, že každou legální licenci Windows Professional/Business, pořízenou jako OEM, můžete instalovat s použitím médií a aktivačních mechanismů, které vám poskytují multilicenční smlouvy. Média, která mají k dispozici zákazníci s multilicenční smlouvou, jsou totiž ke stažení jak ve variantě upgradové (se zachováním předchozích nastavení), tak jako zcela nové instalace. Technicky se tedy dají použít i namísto instalace z OEM médií a aktivovat klíči pro Volume Activation (VLK u Windows XP, MAK či službou KMS u Windows Vista nebo Windows 7). Aktivace s využitím KMS dává administrátorům IT v podnicích do ruky konečně nástroj, kterým mohou řádně ochránit firemní multilicenční klíče před zneužitím, k čemuž je smlouva také zavazuje. Na rozdíl od předchozí verze aktivace (Windows XP) se v tomto případě totiž skutečně vůbec nemusí žádný z citlivých údajů dostat do nepovolaných rukou. Touto instalací (třeba z univerzální podnikové image) lze re-imagovat, nahradit, pouze instalace řádně zakoupených a platných legálních licencí!

Když to jde, tak se to smí?

A na tomto místě si připomeňme ještě jedno důležité pravidlo: To, že něco lze technicky provést, ještě vůbec neznamená, že se to smí. Že to licence povoluje. Kdyby všechen software měl být ošetřen proti zneužití v rozporu s podmínkami licence, byl by pekelně komplikovaný a dost možná by se nakonec všechno začalo řešit podobným brutálním přístupem, jako je vybírání paušálních poplatků z médií „co kdyby se na ně nahrálo něco chráněného autorským právem“. Když o tomto „výpalném“ s někým diskutujeme, říkávám, že je to jako chtít, aby každý zákazník, který si kupuje kuchyňský nůž, šel rovnou odsedět den či dva, protože co kdyby s ním chtěl někdy někoho zapíchnout! V celkovém součtu zákazníků a kuchyňských vražd to pak možná vyjde statisticky správně. Všichni společně si odkroutíme tolik, kolik by náleželo tomu jednomu vrahovi.

Ta analogie se na nás šklebí ale i z jiných pohledů. Kuchyňské nože nevyrábíme schválně tupé a ohebné, aby se s nimi nedalo nikomu uškodit. Předpokládá se jaksi, že všichni vědí, k čemu se takový nůž hodí a k čemu se použít nesmí. Je to dáno výchovou a celkovým kulturním povědomím. Podobně ovšem k věci přistupují autoři softwarových děl. Informaci o tom, k čemu se produkt hodí a jak jej smíme používat, nám zapisují do užívacích práv (licenčních smluv). Očekávají, že tato „dohoda“ mezi nimi a jejich uživateli se bude dodržovat, protože tak se to s dohodami dělá.

Proto zdaleka ne vše, co software umožňuje, jeho licenční smlouva dovolí. ROZSAH LICENCE. Software se neprodává, pouze se uděluje licence k jeho užívání. Tato smlouva vám poskytuje pouze určitá užívací práva k funkcím obsaženým v licencované verzi softwaru. Všechna ostatní práva si vyhrazuje společnost Microsoft.

Jak se vyhnout porušení práv k desktopovému OS Windows

Licence se přiřazuje natrvalo k počítači, na němž byla poprvé aktivována. To platí nejen pro OEM licence, ale i pro multilicenční upgrade. Jedinou výjimkou v tomto směru je krabicové balení OS – tzv. FPP, Full Packaged Product (je to poznat i na tom, že je výrazně dražší než OEM!). Pokud tedy zanikne počítač, k němuž byla licence přiřazena (a to už víme, že zaniká spolu se základní deskou), vezme licenci operačního systému do věčných šrotišť s sebou.

Licenci smí na daném zařízení používat vždy jeden libovolný uživatel, ale přistupovat k ní odkudkoli a z čehokoli vzdáleně smí pouze primární uživatel, jemuž je stroj přidělen. Toto zjednodušené tvrzení najdete v plné právní podobě v několika paragrafech hned zkraje smlouvy: Jednu kopii softwaru smíte nainstalovat do jednoho počítače. Takový počítač je pak „licencovaným počítačem“. Software smíte v licencovaném počítači používat nejvýše na dvou procesorech současně. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, nesmíte software používat v žádném jiném počítači. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, smí software používat vždy jen jeden uživatel.

Namísto citace celého znění Licenčních podmínek si zde jen shrneme, co je a co není „v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak“ a co z toho případně vyplývá.

Na Vzdálenou plochu počítače s Windows desktop OS smí z jiného počítače přistoupit buď primární uživatel licencovaného zařízení, nebo i jiný uživatel, ale ten výhradně ze stroje, který je rovněž pokryt stejnou licencí operačního systému. Dále je možné, aby přistoupil i jiný uživatel odkudkoli, pokud jde pouze o využití funkce Vzdálená pomoc.

Ale například nelze instalovat Windows do virtuálního prostředí na serveru tak, aby k virtuálním strojům na něm přistupovalo najednou více uživatelů. Takové oprávnění dává nyní jedině licence Virtual Enterprise Centralized Desktop (VECD). Od 1. července 2010 má být jednou z výhod platné Software Assurance, nebo samostatné licence Virtual Desktop access (VDA).

A podobně se Windows na desktopu nemohou stát aplikačním serverem pro více uživatelů – ač to technicky lze. Například můžete snadno na Windows Professional instalovat SQL Server Express, Kerio Connect či třeba IceWarp Server. SQL Server dokáže dokonce běžet na desktopových Windows i v edici Enterprise! A bude to zcela korektní, pokud s jeho daty ovšem bude pracovat (přistupovat k nim, zadávat je, modifikovat i třeba jen číst) pouze jediný primární uživatel daného stroje. Pro všechny ostatní případy musí taková sdílená aplikace běžet na serverovém operačním systému.

Na druhé straně je pravda, že Windows 7 Professional mohou sloužit v malých sítích i více uživatelům pro poskytnutí přesně vyjmenovaných služeb: Smíte umožnit až 20 dalším zařízením získat přístup k softwaru, který je nainstalován v licencovaném počítači, a používat pouze Souborovou službu, Tiskové služby, Internetovou informační službu, Sdílení připojení k Internetu a telefonní služby. (U předchozích verzí to bylo maximálně 10 přistupujících zařízení.)

Dále nelze změnit jazykovou verzi produktu pořízeného jako OEM nebo v krabici. A to ani tak, že byste koupili upgrade v jiném jazyce. Pouze edice Ultimate je přirozeně multijazyčná. Tohle je velká komplikace třeba v případě počítačů dovážených ze zahraničí s tamní licencí. Hladkou cestu k nápravě představuje v podstatě jedině dokoupení Software Assurance.

Legalizace

Speciální cesty k nápravě „nesrovnalostí“ jsou také dvě. První nabídka (Get Genuine Kit) je určena pro řešení kusových případů, druhá (Get Genuine Windows Agreement) pomáhá z bryndy organizacím.

Get Genuine Kit (GGK) je licence, kterou si můžete koupit především v případě, když se při tradičním ověřování pravosti systému (typicky přes Windows Update) dozvíte, že zrovna ten váš není v pořádku. A protože šanci získat licenci OEM máte jedině s celým novým počítačem a krabicová verze je o dost dražší, je GGK velmi zajímavým řešením takového problému. Get Genuine Windows Agreement (GGWA) je – jak sám název naznačuje – smlouva. A to rovnou smlouva multilicenční. Je určena organizacím, které kvůli opomenutím či neznalosti pravidel v minulosti nenakupovaly plné licence – a mají třeba jen licence k upgrade. Dostávají šanci to jednorázově napravit – pořídí všechny scházející plné licence Windows OS v rámci jedné smlouvy, která jim je nabídne za cenu podstatně nižší, než má krabicové balení. Přijetím smlouvy se také zavazují, že všechny další počítače (nové, náhradní), které budou pořizovat, již budou mít řádnou OEM (či FPP) licenci.

Varování: Pokud chcete legalizovat, zvolte si k tomu některého z autorizovaných prodejců. Jinak se můžete snadno stát obětí internetových podvodníků, kteří vyzývají „Zlegalizuj“ a motivují neuvěřitelně výhodnými cenami, leč dodají vám bez skrupulí produkt, který ve skutečnosti vůbec neodpovídá požadavkům na řádnou licenci.

Windows a multilicence

Společnost Microsoft nabízí přehršel multilicenčních programů, které se liší několika parametry:

• pro jak velkou firmu či pro kolik počítačů jsou vhodné,
• jestli poskytují licence trvalé či jen dočasné,
• podle způsobu platby (jednorázově či postupně),
• zda celá firma staví standard určitého vybavení či ne,
• pro jaké subjekty jsou určeny (komerční, vzdělávací, charitativní atd.).

V jedné věci jsou ale všechny úplně stejné! Desktopový operační systém Windows nabízejí jedině jako upgrade. Vždy pod ním musí „sedět“ řádná licence – OEM, FPP nebo z programu Get Genuine.

Použití Windows (jako všech produktů v multilicencích) se řídí dokumentem Užívací práva k produktu pro licence Microsoft. A zde nesmíme přehlédnout důležitou informaci:

Práva k instalaci a užívací práva. Dříve než použijete software v rámci licence, musíte přiřadit tuto licenci jednomu zařízení (fyzický hardwarový systém). Totozařízení je označováno jako „licencované zařízení“. Přiřazenou licenci nesmíte převést na jiné zařízení. Hardwarový oddíl nebo server blade je považován za samostatné zařízení.

Před prvním spuštěním operačního systému je tedy potřeba trvale přidělit licenci OS zařízení, z něhož jej budeme spouštět. A toto přiřazení nelze již nikdy změnit. V tomto směru se multilicenční upgrade chová podobně jako licence OEM. Pokud vyřadíme počítač, který měl přidělenou licenci upgrade Windows desktop, vyřadíme i tuto licenci. (Kdyby ovšem došlo k odprodeji tohoto počítače někomu dalšímu, tak nový majitel získává jen tu „spodní“, OEM licenci. Licence „z multilicenční smlouvy“ lze převádět na jiný subjekt jen velmi výjimečně a vždy pouze se souhlasem společnosti Microsoft.)

Další důležitou vlastností multilicenčních smluv je ovšem nabídka

Software Assurance

Mnoho laiků vytrvale vidí Software Assurance (SA) jen jako předplatné práva na novou verzi (namísto upgradu), ale to je jen část pravdy. Jednak se přeci jen může stát, že během období, kdy si platíte SA, žádná nová verze ani R2 na trh nepřijdou, jednak Software Assurance dává ještě mnohá práva a přístup k cenným službám navíc. Cena za SA je u operačního systému určena na 29 % z multilicenční ceny upgrade ročně. K čemu vám může být dobrá SA, pokud jste si právě pořídili zcela nová Windows 7 Professional – a o další verzi desktopového OS se ještě vůbec nemluví a sotva naznačuje?

Software Assurance je mnohem víc!

I když už Windows 7 máte, nebo je čerstvě pořídíte jako OEM, upgrade či získáte v rámci nároku na bezplatné převedení, má velký smysl zauvažovat o (a ideálně i realizovat) pořízení Software Assurance. Tak získáte ještě mnohá práva a funkce navíc. Například:

• používat Windows 7 v edici Enterprise (na rozdíl od Windows Vista obsahuje i všechno to, co edice Ultimate)
• používat MUI ( jiné jazykové verze)
• šifrovat technologií BitLocker a využít BitLocker To Go
• využívat veškerou funkcionalitu nového Windows Serveru 2008 R2
• spouštět Windows vzdáleně ze síťového úložiště (Remote Boot)
• spouštět jednu fyzickou a až 4 virtuální instance (nebo dvě fyzické) na jednom stroji
• primární uživatel může přistupovat až ke 4 instancím OS virtualizovaným na serveru (po 1. 7. 2010)
• pořídit si předplatné sady nástrojů Microsoft Desktop Optimization Pack (MDOP) dramaticky zvyšující efektivitu při správě desktopů

K čemu to všechno?

Edice Enterprise či Ultimate je jedinou cestou k vícejazyčné variantě Windows (MUI), která vám umožní přepínat jazyk operačního prostředí podle potřeb uživatele. Její součástí jsou také nástroje pro šifrování dat.

BitLocker To Go je rozšířením již známé technologie BitLocker z Windows Vista. Samotný BitLocker, který má své místo na každém podnikovém notebooku, také doznal změn a vylepšení. Například při instalaci se již automaticky vytváří na systémovém disku partition potřebná pro jeho funkci a zapnutí šifrování disku je pak opravdu otázkou kliknutí. BitLocker To Go je velice rafinované rozšíření a přináší zabezpečení přenosných zařízení za použití stejné technologie. Externí zařízení dnes již dosahují takových kapacit, že není problém na jediné „flashce“ odnést kompletní duševní majetek nejedné firmy. Proto přichází BitLocker To Go, který vám umožní si bezpečné chování uživatelů vynutit prostřednictvím Group Policy („recovery“ informace jsou navíc ukládány v Active Directory pro jednodušší správu). Je tedy možné bezpečně šifrovat data na interních a vyměnitelných médiích, přenosných zařízeních, která Windows 7 pomocí této technologie specifickým způsobem naformátují. Data je (samozřejmě při znalosti patřičných hesel) navíc možné přečíst i jinde než na Windows 7, neboť v nezašifrované části médií je k dispozici aplikace, která vám to pro některé operační systémy Windows umožní.

Ve spojení s Windows Server 2008 R2 přináší uživatelům Windows 7 edice Enterprise také velmi pohodlné připojení do firemních sítí bez vytváření VPN – Direct Access. Další specialitou tohoto spojení je BranchCache zefektivňující přenosy dat v pobočkové struktuře.

Edice Enterprise dále přináší velmi vítanou technologii určenou pro větší sítě, AppLocker, která umožní velmi přesnou kontrolu nad aplikacemi spouštěnými na desktopech. Každý, kdo někdy administroval nějakou síť, se setkal s problémem, že i uživatelé s omezenými právy si spouštějí aplikace, které jim povolit nechce – z bezpečnostních nebo jiných pádných důvodů (třeba proto, že pro ně není dost licencí). AppLocker v kombinaci s Group Policy problematiku spouštěných aplikací v podstatě dokonale řeší. Funguje na principu pravidel, která se před spuštěním aplikace vyhodnocují. V závislosti na uživateli nebo jeho členství ve skupinách tak můžete ovlivnit, jestli se daná aplikace, nebo aplikace určitého výrobce (publisher), spouštěná z určité cesty (path), odpovídající kontrolnímu součtu (hash), spustí. U pravidla týkajícího se vydavatele aplikace navíc můžete velmi pěkně určovat, zda se bude například jednat o konkrétní verzi, nebo verzi danou a novější.

Zajímavé na přebohaté edici Enterprise je to, že v tradičních licenčních modelech přežije i eventuální neprodloužení Software Assurance. Stojí a padá jen s počítačem, kterému byla přiřazena licence.

Software Assurance ovšem rozhodně stojí za to prodlužovat, pokud jsou pro vás zajímavé scénáře s virtualizací desktopového operačního systému, které vedou elegantní cestou ke standardizaci a zdokonalené správě. S SA získáte právo na až čtyři další operační systémy spouštěné ve virtuálním prostředí daného stroje či na serveru. Tyto instance mohou nést také různé starší verze Windows. Které to jsou a jak zní další podmínky užití tohoto práva, vám rádi odtajníme, ptejte se.

Stranou svého centrálního vlivu ovšem nemusíte nechat ani tenké klienty, počítače bez Windows nebo zařízení, která nejsou v majetku firmy (domácí počítače zaměstnanců, počítače smluvních spolupracovníků). Těm lze pořídit speciální licenci Virtual Desktop Access (VDA) pro přístup na virtuální desktopy a konečně tak vytvořit centralizovanou architekturu postavenou na základech VDI.

Pro chytré profesionály v IT odděleních přináší možnost předplatit svým opečovávaným mašinkám v některé z tříletých smluv sadu MDOP for Software Assurance. Microsoft Desktop Optimization Pack je pravidelně aktualizovaný balíček technologií, které významně zjednodušují správu desktopů, snižují náklady a zvyšují spolehlivost infrastruktury. Stačí jen uvést zde obsah jednotlivých komponent a srdce pečlivého síťového administrátora s jasnou koncepcí nemůže nezaplesat:

• Application Virtualization (App-V, spíše známé pod původním názvem SoftGrid)
• Enterprise Desktop Virtualization (MED-V)
• Asset Inventory Service
• Diagnostics & Recovery Toolset (populární Administrator’s Pak firmy Winternals)
• Advanced Group Policy Management
• System Center Desktop Error Monitoring

Jak se pořizuje Software Assurance?

Nu, důvodů, proč mít SA pro desktopový operační systém, bylo uvedeno rozhodně dost. Profesionál by měl o této nabídce přinejmenším vědět více, než jen že jde o právo na příští verzi Windows.

Již bylo řečeno, že SA je nabízena jen v multilicenčních programech, ale lze ji pořídit nejen s nákupem multilicenčního Windows Upgrade, ale do 90 dnů od pořízení OEM licence také k ní.

Ve známé smlouvě Open License se SA platí najednou a nedělitelně na celou dobu trvání smlouvy (tj. na dva roky). Ve smlouvách tříletých se může platit po jednotlivých letech. Na otevření nejmenší multilicenční smlouvy je potřeba 5 licencí (SA se také počítá jako jedna, upgrade se Software Assurance pak rovnou za dvě licence).

Několik upozornění na závěr

• Texty psané kurzívou jsou citací z licenčních dokumentů.
• Tento článek sám, jeho autoři a koneckonců ani nikdo v této republice si nedělá nárok na oficiální výklad licenčních podmínek společnosti Microsoft. K tomu jsou oprávněni pouze příslušní právníci společnosti. My se vám ovšem snažíme obsah nedostatečně známých dokumentů co nejvíce zpřístupnit a přiblížit. Aby byl text srozumitelný, nelze všude dosáhnout 100% přesnosti vyjádření.
• Pokud se na nás obrátíte jako na své dodavatele softwaru, jsme jistě schopni co nejdokonaleji vyložit správnou aplikaci licenčních pravidel na vaše podmínky, najít nejvýhodnější cesty k pořízení legálních licencí, odpovědět na vaše otázky a vyvrátit pochybnosti, které možná po přečtení máte.