Letos představila společnost Microsoft nové verze několika svých klíčových produktů, jako jsou SQL Server, System Center a nyní i Windows Server. U všech těchto nových verzí došlo nejenom ke změnám technického rázu, ale také k menším či větším změnám v licenčních podmínkách. Změny vedou ke zjednodušení licenční politiky a snazší cestě k vytvoření efektivně fungující a řádně spravované IT infrastruktury.
Možná si řeknete, že licenční politika Windows Serveru nebyla až tak složitá a vlastně v celé plejádě produktů Microsoft patřila k těm jednodušším. Tak jaképak zjednodušování? Něco se však přece jenom našlo. Zbytečně mnoho edic a tři různé modely přidělování licencí, to jednoznačně vytváří prostor pro optimalizaci. V nové verzi 2012 najdeme už jenom dvě hlavní edice Windows Serveru s licencemi počítanými podle počtu procesorů a dvě ořezanější edice pro menší společnosti. Hlavní edice, Standard a Datacenter, se svou licenční politikou značně přiblížily produktům z rodiny System Center ve verzi 2012, což dohromady slibuje zjednodušení licenčního pokrývání datových center a privátních cloudů vybudovaných na technologiích společnosti Microsoft.
Díky shodným licenčním pravidlům se produkty System Center a Windows Server elegantně spojují v balíčku Core Infrastructure Suite (CIS), který obsahuje vždy úplnou platformu produktů rodiny System Center společně s licencí k operačnímu systému Windows Server v příslušné edici Standard nebo Datacenter.
Edice Windows Serveru 2012
Ve verzi 2012 se společnost Microsoft rozhodla řádně uklidit v edicích Windows Serveru a vzala to opravdu od podlahy. Z 10 základních edic (Foundation, Standard, Web, HPC, Enterprise, Datacenter, Itanium, Small Business Server (SBS) Essentials, SBS Standard a SBS Premium Add-on) zůstaly pouze 4 – Foundation, Essentials, Standard a Datacenter.
Windows Server 2012 Foundation
Jedná se o jedinou edici, u které v podstatě nedošlo k žádným licenčním změnám. Licence se přiděluje serveru s maximálně jedním procesorem, a to napořád – Foundation se totiž dodává výhradně jako OEM licence. Přistupující uživatelé nemusí mít klientské přístupové licence (CAL), ale jejich počet je omezen limitem 15 účtů. Co u edice Foundation dále nenajdete, jsou virtualizační práva.
Zaměření této edice je především na malé společnosti či provozy do 15 uživatelů. Velmi často je také řešením problému nelegálního užití desktopového operačního systému. Ten totiž lze zpřístupnit pro připojení až 20 dalších zařízení, ale výhradně za účelem sdílení souborů, tisku a používání Internetové informační služby, funkce Sdílení připojení k Internetu nebo telefonních služeb. V momentě, kdy potřebujete uživatele pustit kupříkladu k nějaké aplikaci, pak operační systém musí být serverový.
Windows Server 2012 Essentials
V rodině Windows Server se i přes silnou redukci objevila nová edice. I když, upřímně řečeno, je to vlastně pouze převlečený Small Business Server Essentials. Licence se přiděluje fyzickému serveru a instalovat pak můžete do jednoho fyzického nebo jednoho virtuálního prostředí. Uživatelé nemusí mít klientské přístupové licence (CAL), ale limit je pouze 25 uživatelských účtů. Dalším omezením je podpora maximálně 2 procesorů. Windows Server 2012 Essentials půjde získat jako OEM, v krabicovém balení i pomocí multilicenčních programů.
Tato edice je především určena pro malé prostředí do 25 uživatelů, kde zajišťuje zázemí pro běh všech serverových produktů on-premise a pomocí konektoru k Office 365 dokáže jednoduše spravovat online služby společnosti Microsoft. Více se o staronovém Windows Serveru dočtete v článku Windows Server 2012 Essentials.
Windows Server 2012 Standard a Datacenter
Dvě zbývající edice nahrazují všechny, které s verzí 2012 již nepokračují. Revoluční změnou je, že jediný rozdíl mezi těmito edicemi je v licenčních právech, po technické stránce jsou obě edice identické, což je velké zjednodušení při výběru té správné. Standard nově dovoluje běh dvou virtuálních prostředí nebo jednoho fyzického a jednoho virtuálního. V případě spuštění dvou virtuálních serverů lze ve fyzickém prostředí spustit ještě třetí instanci, ale pouze na podporu a správu běžících virtuálních strojů. U edice Datacenter jsou virtualizační práva stejně jako dříve neomezena, takže nad správně licenčně pokrytým hardwarem lze spustit neomezené množství virtuálních serverů.
Další, i když jen poloviční, novinkou je počítání licencí podle počtu procesorů. Poloviční proto, že pro edici Datacenter se téměř nic nemění, ale pro Standard přibývá povinnost zakoupit tolik licencí, kolik procesorů má fyzický server, na který jsou licence přiděleny. Stejně jako u rodiny System Center jedna licence pokrývá 2 procesory u obou edic. Při určování potřebného počtu licencí serverového operačního systému je tedy nově nutné brát v úvahu nejprve počet fyzických procesorů serveru, kterému bude licence přidělena, a poté, v případě virtualizace, zda přidělené licence dostatečně pokrývají plánovaný počet virtuálních serverů.
V oblasti klientských přístupových licencí (CAL) se nic nemění a jsou stále potřeba pro všechny uživatele nebo koncová zařízení, která využívají přímo nebo nepřímo serverový software. Pro všechny, kdo splňují definici externího uživatele (nemohou to být zaměstnanci, brigádníci či najatí živnostníci pracující pro firmu) a přistupují k serverům, je určena licence External Connector, která se přiděluje na fyzický server a pokrývá všechny servery (virtuální i fyzické) běžící nad tímto hardwarem. CAL (Client Access License) pro verzi 2012 lze použít pro přístup i k předcházejícím verzím, obráceně to neplatí.
Edice Standard bude dostupná jako OEM, FPP a v rámci multilicenčních programů, kdežto Datacenter jako OEM a multilicence.
Software Assurance a nové edice
Opět platí, že zákazníci s aktivním pokrytím Software Assurance mají samozřejmě nárok začít používat nově příchozí verzi 2012. Přechod mezi starou a novou verzí se pak z hlediska licenčních nároků řídí následujícím klíčem:
Při přechodu mezi verzemi v edici Datacenter je poměr 2:1 pouze proto, že ve verzi 2008 R2 pokrývala 1 licence 1 procesor (v multilicenčních programech) a ve verzi 2012 pokrývá 1 licence 2 procesory. Nicméně verzi 2008 R2 bylo možné provozovat na minimálně dvouprocesorových strojích.
Majitelům zaniklé edice Enterprise dává Microsoft právo na 2 licence Standard, čímž uživatel získává právo na 4 virtuální instance.
Ten, kdo má licenci Standard s SA, získá 1 licenci ve verzi 2012; pokud však fyzický server, kterému byla licence přidělena, má více jak 2 procesory, obdrží zákazník 2 licence Windows Serveru 2012 Standard. Má ovšem povinnost doložit aktuální hardwarovou konfiguraci serveru, a to pomocí záznamu Microsoft Assessment and Planing (MAP) Toolkit nebo jiným odpovídajícím nástrojem.
Za každé dvě licence Web Serveru, které zákazník vlastní, získá ve verzi 2012 1 licenci Windows Standard. Pokud vám však v důsledku lichého počtu vlastněných licencí Web Serveru vyjde při dělení dvěma necelé číslo, směle ho můžete zaokrouhlit směrem nahoru. I majitelé pouze jedné licence Windows Web Serveru ji tak mohou vyměnit za 1 licenci Windows Serveru 2012 Standard.
Právo na downgrade edice a verze
Zda má licence nárok na použití předchozích verzí, se dozvíte v Microsoft Software License Terms (MSLT) nebo v dokumentu Product Use Rights, podle způsobu nákupu licencí.
Pokud zakoupíte Windows Server Datacenter 2012 jako multilicenci, získáte právo na používání i edice Standard a Enterprise v jakýchkoliv předchozích verzích.
S Windows Serverem Standard 2012 jsou dostupná práva na užití i edice Enterprise v jakékoliv předchozí verzi.
Samozřejmostí je možnost používání jakékoliv předchozí verze stejné edice, toto právo je však výsadou pouze multilicenčních smluv.
Licence OEM nebo FPP nejsou v tuto chvíli veřejně dostupné. K tomu má dojít v průběhu října. Od té doby budou k vidění i odpovídající smlouvy MSLT, z kterých budou zřejmé přesné a definitivní licenční podmínky nejen pro downgrade. Naším doporučením je ovšem držet se v případě serverových licencí nákupního modelu, který je pro ně určen primárně – a to jsou multilicenční programy. I pro pořízené OEM licence můžete získat multilicenční užívací práva, jak je popisuje dokument PUR (Product Use Rights), pokud si nejpozději do 90 dnů od nákupu OEM dokoupíte Software Assurance. Mimo jiné tím zbavíte licence i existenční závislosti na hardwaru. Budou sice stále přiděleny konkrétnímu fyzickému stroji, ale při jeho ztrátě či vyřazení s ním nezaniknou a mohou být přiděleny jinému serveru.
Takových „vychytávek“ má licenční politika i přes všechny zjednodušovací procesy a snahy nadále dosti. Praktické řešení reálných scénářů není vždy úplně triviální, jak by se mohlo zdát, a mohou se objevit nejasnosti a nejednotné výklady licenčních dokumentů. V takových případech je nejlepší obrátit se na odborníka a vyhnout se tak licenčním chybám. To v mnoha případech dokáže ušetřit velké náklady. Buď tak, že nekoupíte zbytečně mnoho, nebo tak, že vám nebudou scházet licence při auditu, kdy by se jejich pořízení ještě prodražilo o pokutu a náklady na dobře placeného auditora, které je povinen uhradit „podlicencovaný“ hříšník. Pro tyto služby je vám ve společnosti DAQUAS k dispozici celý tým certifikovaných a zkušených specialistů.
Ondřej Soukup | DAQUAS