Microsoft nelení a nenechá nás ani na chvíli vydechnout. Cyklus vydávání SQL Serveru nabírá na obrátkách, nějak se zkracuje. Co jiného ovšem čekat – jsou-li v popředí zájmu Software Assurance a cloudová řešení, lze očekávat i krátký vývojový cyklus, aby to celé dávalo smysl. Zdalipak tedy stojí SQL Server 2014 za hřích v tom bláznivém kolotoči nových a nových verzí?
Jsem technologický fanoušek a má odpověď je jednoznačná – rozhodně ano. Microsoft přináší do své OLTP databáze věc dosud zcela nevídanou. In-memory OLTP. Lidsky – kompletní databázi v operační paměti, která funguje na odlišných principech než klasicky uložené tabulky. Je to kus excelentní technologie, který vzniknul na univerzitě, prošel si centrem Microsoft Research a dostal se až do finálního produktu. Jedná se o vysoce technickou a velmi vyspělou záležitost, která dokáže rapidně zvýšit transakční výkon na stejném hardwaru. Bez přeprogramování aplikace lze zvýšit výkon databáze až desetkrát. Skutečně to není jen marketing. U specificky napsaných aplikací se lze dostávat na ještě zajímavější transakční zátěž. Můj vnitřní geek je uspokojen, Microsoft našel odvahu a konečně vydal state of the art technologii, která umí využít potenciálu současných strojů, tj. množství jader i paměti. Transakční výkon škáluje téměř lineárně s počtem jader (5,1x při zvětšení počtu jader ze 2 na 12).
Sice jsem vystřelil největší pecku, kterou SQL Server 2014 přinese, netakticky hned na začátku, ale to nevadí. Krycí palba další řady novinek je dostatečně hustá, aby tento krok obhájila. Microsoft dělí novinky na tři hlavní směry, které se v zásadě týkají oblastí
- zvýšení výkonu,
- schopnosti integrovat různá data a dotazovat se na ně
- a snazší migrace do oblak.
Novinek je opravdu velmi mnoho, tudíž v následujícím textu vyberu pouze ty nejzajímavější.
Se zvýšením rychlosti souvisí i možnost rozšířit in memory buffer pool (místo, kam SQL Server ukládá nejčastěji používané objekty, paměťová cache). Pouhou konfigurací lze buffer pool rozšířit o nějaké extrémně rychlé úložiště, např. o SSD disk nebo SSD řadič kombinovaný přímo s paměťovými čipy pro překonání limitů propustnosti SAS sběrnice. Nejedná se o in memory OLTP, ale o vytvoření další úrovně cache na cestě dat z disku ke zpracování enginem v paměti.
Čekali jsme dlouho, ale dočkali jsme se. Řízení zdrojů (Resource Governor) známé již z verze 2008 se konečně dočkalo vylepšení v podobě možnosti řídit přidělování IO výkonu. Lze tedy zřídit aplikační oblasti pro jednotlivé typy zátěže a v těchto oblastech řídit přidělování všech zdrojů, včetně zátěže diskového subsystému. Definitivně se z Resource Governoru stal použitelný nástroj.
Samozřejmostí je rozšíření podpory technologie pro vysokou dostupnost Always On o možnosti, které nabízí Windows Server 2012 R2 a také System Center 2012 (novinky v oblasti virtualizace, dynamických virtuálních disků, clusterů a schopnosti spravovat databáze nasazené lokálně i v oblacích). Mimo tato rozšíření vzrostl počet možných synchronních i asynchronních replik a rapidně se zkrátil čas nutný pro failover.
Když se pustíme do oblasti business intelligence, které se říká Faster Insights, nalezneme zde několik zlepšení na straně SQL Serveru. Například vylepšenou spolupráci PowerView s multidimenzionálním modelem – tj. dotažení celého konceptu uvedeného spolu s verzí SQL Serveru 2012 (a mimochodem také funkční i na něm po aplikaci nejnovějších vylepšení a záplat). Nebo také relační column store index, který nepřevede tabulku, nad níž je postavený, do stavu „pouze pro čtení“.
V této oblasti je ovšem vše zaměřeno především na uživatele, a tím pádem na Excel, který je hlavním nástrojem osobního podnikového zpravodajství. Přibyla do něj celá řada doplňků, jmenujme však dva nové, nejzásadnější, kterými jsou Data Explorer (interaktivní průvodce získávání dat) a GeoFlow – interaktivní aplikace pro analýzu a korelaci geografických dat s jinými typy dat. Nu, na poli klasické BI nic tak převratně objevného, jako je in-memory OLTP.
Odlišná je situace u speciální edice SQL Serveru – Parallel Data Warehouse, která disponuje technologií Polybase. Tato technologie umožňuje integrované dotazování jak pro data v relačních strukturách, tak i pro data uložená v distribuovaném úložišti typu Hadoop. Tedy společné dotazování jak na klasicky strukturovaná data, tak na tzv. Big data uložená v Hive, což je systém pro budování datových skladů nad technologií Hadoop (distribuovaný souborový systém).
Třetí oblastí vývoje je logické posílení schopností migrovat databáze do a z oblak. Integrace s platformou Azure je skutečně velmi těsná a zcela se začíná stírat rozdíl mezi aplikací nasazenou lokálně a aplikací nasazenou a spravovanou v cloudu. Těžko od nějakého konkrétního vylepšení začít, za zajímavou alternativu rozhodně považuji možnost do oblak pozvednout zálohování. Datový prostor v Azure je relativně nenákladný, a přitom se jedná o velmi spolehlivé datové úložiště, které dokonce může být geograficky distribuované – je zajištěna jeho geograficky oddělená redundance a jedná se tedy o úložiště s vysokou mírou spolehlivosti a dostupnosti.
Další zajímavou funkcionalitou je velmi jednoduché exportování databáze do SQL Azure. Existuje zde přímo průvodce, který databázi s nevelkým počtem lokálních závislostí (loginy, endpointy, tempdb a další) dokáže prostým klikáním převést na databázi umístěnou v SQL Azure.
Samozřejmostí je také velmi intuitivní vytvoření celého virtuálního stroje s instancí SQL Serveru v prostředí Azure, případně VPN mezi servery a službami v Azure a těmi lokálními při tvorbě hybridních řešení. Začíná se těžko rozlišovat mezi novinkami, které jsou součástí SQL Serveru, a novinkami, které jsou vlastností platformy Azure. Rozdíly se postupně stírají a tento trend bude určitě dominovat i u následující verze SQL Serveru.
Závěrem? Pro mě má SQL Server 2014 tu nejzásadnější novinku, kterou je in-memory OLTP. Nějaké testy se zrychlením existujících aplikací provádíme a jsou velmi slibné. Stejné železo, stejná aplikace, drobná úprava v databázi (to samozřejmě může představovat jistou překážku, neboť minimálně tabulky je nutné převést na nový typ uložení) a dostáváme se na několikanásobek původního výkonu.
Erik Caha | BI Experts
