Office 365 je často vnímaný jen jako přesun původní infrastruktury a správy aplikací Office někam do mraku. Když se to vezme kolem a kolem, tak je jedno, jestli mám SharePoint lokálně nebo v cloudu. A to samé se dá říct prakticky o každé standardní aplikaci, kterou v Office 365 nalezneme. Samozřejmě to nese pozitiva, která většinou při cestě do cloudu očekáváme. Capex za opex, platíme jen za to, co používáme, máme SLA… To je všechno hezké, ale podle mě to není zásadní důvod, proč jít do cloudu.
Cloud tu nemáme proto, abychom staré zaběhané pořádky přenesli někam jinam a zjistili, že některé věci fungují trochu jinak a ve výsledku je to bolest za bolest. Cloud levné řešení není, a dokonce si myslím, že ani levné být nemá. Přechod do cloudu nás má donutit se zamyslet nad tím, jak a kam to vedeme. Zamyslet se nad těmi starými pořádky a podívat se, jak to dělají někteří jiní.
Office 365 nejsou žádnou výjimkou. Mají nabízet nová, neotřelá řešení existujících bolestí. Zkusím se s vámi podělit o některé jejich vlastnosti a možná použití vlastností, o kterých jste třeba ještě ani neslyšeli. Zkusím je zasadit do kontextu a vysvětlit, co by se s nimi dalo dělat. U nás ve firmě to máme zatím naplánováno, ale ještě jsme žádnou z aplikací neposunuli z fáze prototypu dál, nečekejte tedy instantní rady, ale spíš náměty k vlastnímu průzkumu a výzkumu.
Zapni Office 365
Bylo nebylo, existovala aplikace s názvem Zapier (stále existuje). Typický produkt moderní doby, startup, který vyrostl v relativně silnou společnost, protože měli dobrý nápad a dokázali ho převést v realitu a následně i v nějaké koruny. O co jde v Zapieru?
Myšlenka je prostá, ostatně jako všechny geniální myšlenky. Máme haldu aplikací online, které jsou výborné v tom, co dělají. Moderní aplikace také často disponují nějakým API – udělejme tedy platformu, která umožní jednoduše vytvářet integrace mezi nimi. Tahle myšlenka stála u zrodu kteréhokoli middlewaru, např. BizTalku: potřebuji integrovat data mezi aplikacemi. Jen přístup je jiný – neděláme plnotučnou integraci s hromadou programování, pokud možno v nějakém ultrakryptickém jazyce. Nachystáme konektor na jednu a na druhou stranu a jen ve webové aplikaci nastavíme, co, kam a při jaké události teče.
Kde do toho leze ten Microsoft? No, jmenuje se to Flow, dají se v tom přesně na stejném principu vytvářet jednoduché integrace mezi aplikacemi a zadávat jednoduchá workflow. Chcete mít všechny kontakty vytvořené v CRM během jednoho dne uložené v Excelu? To jde naklikat. Chcete uložit přílohy e-mailů do SharePoint Library – jde to. Tak se dá pokračovat dál a dál. Schází-li vám nějaký konektor, napište si ho.
Nám schází v podstatě jediná integrace – s účetním systémem. Tedy bohužel ta nejdůležitější. Asi budeme muset vyměnit naše účetnictví za nějaké od Microsoftu, tam to funguje. Pro to naše dokonce není ani možné/dostatečně jednoduché si napsat ten konektor – i když bychom to jinak zvládli.
To je vůbec zajímavý bod – potřebujeme mít aplikace, které mají alespoň základní snahu se propojit – klíčová je střední vrstva, která by měla být tvořena nějakým API. Tří- a vícevrstvá architektura je okolo nás již nějakou dobu, ale bohužel stále narážíme na mnoho prehistorických aplikací, které vícevrstvou architekturu nemají, nebo je střední vrstva natolik uzavřená, že je velmi obtížné ji integrovat s okolním světem. Jediné, co se s tím dá dělat, je poslat takovéto dodavatele … k ledu.
Rozhodně je to zajímavá možnost, jak relativně jednoduchým způsobem propojovat aplikace, integrovat data mezi nimi a vůbec vytvářet orchestrace, které byly dostupné jen v relativně drahých softwarech.
Klikni si appku
Teď musí být všechno Power – tudíž tu máme PowerApps. Další velmi zajímavá myšlenka – nahradit Excel něčím mnohem robustnějším. Velmi často potřebujeme zařadit třeba produkty do nějakých vlastních kategorií a tuto informaci udržujeme v Excelu a dolepujeme pomocí SVYHLEDAT na správná místa. PowerApps představují možnost, jak se tomu vyhnout.
Na solidních základech Azure umožňují PowerApps vytvářet vlastní aplikace pro zadávání informací, jejich editaci. Dokonce lze vytvořit i relativně pokročilé jednoúčelové aplikace. Naše firma byla spokojeným uživatelem systému na sledování spotřebovaného času – Timetracker. Trošku nás však zaskočila jejich firemní politika – najednou zdražili na dvojnásobek. Takže jsme se podívali po konkurenci a zjistili, že je to bída. Nu, zkusili jsme naklikat PowerApp na timetracking. Vytvoření základního prototypu spotřebovalo jednu cestu vlakem z Brna do Prahy.
Upřímně řečeno – je to první pokus a milá aplikace ještě není na úrovni toho, co teď používáme. Zase na druhou stranu nestojí 10$ za měsíc. Tady je ovšem si potřeba dát pozor – PowerApps mohou stát i mnohem víc, služba má tři úrovně a zaplatíme za ni podle toho, co od ní potřebujeme.
Lepíme appky dohromady
Velmi zajímavou cestu nabízí varianta PowerApps Premium, která v sobě obsahuje možnost pracovat s Common Data Services – což je ve skutečnosti objektový model postavený nad databází Azure. Jak název napovídá, obsahuje standardní entity pro business, tj. můžeme zde nalézt například zákazníky, zaměstnance atp.
Pomocí Flow zajistíme, že když nám v CRM vznikne kontakt, dostane se do CDS (Common Data services), kde tento kontakt/zákazníka využijeme například ve své vlastní aplikaci pro tvorbu nabídky. Nabídka je pak vrácena zpět do CRM a tak může příběh pokračovat.
V čem je to tak inovativní? Vždyť integrace je alfou a omegou každého slušně vedeného businessu… Já bych tomu říkal německý a americký přístup. Německý bude vyžadovat podrobnou analýzu a implementaci robustního Enterprise Service Bus řešení. Pokud na projektu bude pracovat zkušený tým, výsledné řešení bude funkční, relativně robustní, ale budeme na ně čekat poměrně dlouho a bude to drahé.
Na druhou stranu „americký přístup“ radí: Udělejme to nějak s minimální funkčností, nějakými obstrukcemi v procesu, ale udělejme to hned.
Od nás to vyžaduje radikální změnu myšlení: Nezáleží moc na tom, kde bude čudlík, jakou bude mít barvu a velikost. Dokonce nechceme, aby čudlík dělal C, když A>B, dělal D, když B>C, a dělal bůhvíco, když A=B, a k tomu dalších tisíc podmínek, co se stane, když. Prostě bude plnit nějakou základní funkcionalitu a o výjimky se postará druhý čudlík „Oprav ručně“. A těm uživatelům se musí začít jednou věřit.
Samozřejmě to nebude dokonalé, vnese to určité chyby do systému, ale bude to hotové. A pokud je množství nepřesností a chyb akceptovatelné, proč vynakládat enormní úsilí na tvorbu hyper-integračního service busu, když si to za zlomek času mohu naklikat.
Co ti ostatní
Dalo by se pokračovat dále směrem k Microsoft Teams, Yammer, Microsoft Graph, … Dalo by se pokračovat hlouběji (v každé z vyjmenovaných technologií). Než vás však začnu nudit, raději běžte klikat. Pusťte si Office 365 a zkuste si ten portál pro zákazníky / aplikaci na hodnocení reklamací / aplikaci na cokoliv… naklikat v Power Apps. Nebude dokonalá, ale bude. A to je lepší výsledek než o zvažované aplikaci dalších pět let jenom mluvit.
Erik Caha | BI Experts
