Na konci roku 2009 se Microsoft rozhodl, že zvýší bezpečnost a přehlednost správy multilicenčních smluv a sloučil stránky MVLS a eOpen do jednoho místa: Volume Licensing Service Center (VLSC). Od poloviny roku 2009 také přestal zasílat klasické papírové smlouvy (licence) a vše jde nyní pouze elektronickou cestou. Portál VLSC nyní slouží pro správu všech multilicenčních smluv, kde je snadný přístup k identifikačním číslům licenčních smluv, k zakoupenému softwaru, k produktovým klíčům, ke správě předplatného MSDN, TechNet a online služeb, k přehledům výhod Software Assurance.
Pravděpodobně jste o tomto úspěšném a vychvalovaném operačním systému slyšeli dost na to, abyste se rozhodli, jak brzy jej začnete používat i vy. Nejspíš se nebudete už dlouho spoléhat na devět let stará Windows XP... Máme tedy pro vás malou mapu všech zajímavých cest a cestiček, které vás k podnikové variantě Windows 7 dovedou pohodlně a co nejvýhodněji.
Softwarová licence je jen právo k používání softwaru. Není potřeba mít takové právo doživotně, stačí jen na dobu, během níž chceme daný produkt skutečně používat.
Podniku zbytečně nerostou investice, náklady na provoz služeb IT jsou pravidelné, perfektně plánovatelné a mohou se velmi pružně přizpůsobovat potřebám rostoucím, či klesajícím, podle reálných nároků provozu.
Ze třinácti členů daquasího týmu je deset certifikováno zkouškami, které jim zajistily titul MCP (Microsoft Certified Professional) nebo MCTS (Microsoft Certified Technology Specialist). Devět z desíti disponuje certifikací (i několika) pro oblast licenčních řešení. Zdá se, že nám tedy na licencích skutečně záleží. Přesněji řečeno, záleží na tom, aby naše znalosti chránily naše klienty před potížemi, do nichž se může dostat každý, kdo používá software, aniž by se zabýval právy jeho autora.
Pro mnoho lidí je licenční politika společnosti Microsoft mírně řečeno poněkud nepřehledná. Ovšem ignorovat ji nelze, protože jistě víte, že v otázkách autorského práva jsme stejně „nazí“ jako před finančním úřadem. Není na autorech, aby nám prokazovali, že jsme licenční ujednání přestoupili. Dokázat, že jsme je přesně dodrželi, to je povinnost, která leží na nás, uživatelích softwaru. Takže žádné: co není zakázáno, je povoleno :-). Žádné dohady o tom, jak jsme licenční podmínky pochopili my – ale Jak je autor (v tomto případě Microsoft) myslel, to je ta správná otázka!
Jednou z trvalých překážek budování vyspělého IT jsou finance. Vždycky je jich přinejmenším o něco míň, než by bylo potřeba, aby věci byly dotaženy skutečně do žádoucího stavu. Finanční limity často vedou k nešťastným kompromisům, nedodělkům, polotovarům, bezkoncepčním krokům, o kterých sice všechny zúčastněné strany vědí, že nejsou dobré, ale „je to prý lepší, než nic“. Všichni deklarují, že by velmi ochotně řešili koncepce a vedli projekty tak, jak se to má dělat, ale že na to není dost peněz. Protože nakonec se téměř vždycky nějaké ty peníze najdou, naprosté většině IT veřejnosti schází dodnes povědomí o alternativních cestách, jimiž lze legálně nabýt užívacích práv k softwaru, aniž by se jednalo o nekomerční, komunitní produkty.
Často se setkáváme s kolegy, kterým byla svěřena péče o podnikové IT, ale oni prožívají hluboké roztrpčení, že k zodpovědnosti nedostávají také příslušné pravomoci a rozpočty.
Často se setkáváme s uživateli, řadovými pracovníky i vrcholovými manažery, kteří prožívají neméně hluboké zklamání, že investice do rozvoje IT nepřinášejí to, co si od nich slibovali, nebo se nevracejí tak rychle a přesně, jak si přejí.
Často se setkáváme i s těmi, kteří nemají tak docela jasno, jestli je jejich život s počítači lehčí, lepší a radostnější, než by byl bez nich. Či mají pocit, že návrat k tužce a papíru by jim dozajista nepřinesl žádnou významnou ztrátu a navíc by ušetřili za IT.
U vybraných produktů se podpora virtualizace, kterou Microsoft poskytuje, projevuje i výhodnějšími licenčními právy. Detailní informace by zabraly několik stránek. My je nosíme v hlavě. Takže se nezapomeňte s námi poradit o jakémkoli virtualizovaném řešení, o jehož nasazení uvažujete. A zaostřete zejména na tyto produkty: Windows Server 2003 R2 a 2008, Windows Vista Business s SA, Exchange Server 2007, SQL Server 2008 Enterprise Edition a licence External Connector (např. k Windows Serveru).
Představitelé mnoha podniků se domnívají, že nic takového jako problém se softwarovými licencemi neexistuje. Je to proto, že se buď spoléhají na své správce IT (a chybně si myslí, že tím jsou z obliga), nebo mají povědomost, že kdysi (či občas) nějakou tu fakturu za software u své účetní viděli. A nebo žijí ve víře, že nevědomost hříchu nečiní. Naprostá většina těch, kdo se kdy s licencemi dostali do maléru, přitom nejsou zločinci, kteří by chtěli úmyslně škodit. Je to spíš „ublížení na autorských právech z nedbalosti“. Nebo z neznalosti. Nemyslíte? Taková obhajoba však není moc platná, létají-li vzduchem škody za stovky tisíc.
Každý, kdo se rozumně rozhoduje o investicích do IT – a především do záležitosti tak efemérní jako jsou softwarové licence – rozvažuje i o tom, co bude třeba za půl roku, či za rok… za dva… Abychom na tyto úvahy nezapomínali, o to se nám postaral Microsoft již v roce 2001, kdy radikálně omezil nabídku takzvaných upgrade (za nižší ceny) a nahradil ji nabídkou předplacené komplexní služby Software Assurance, která v sobě nese nejen nárok na nové verze, ale také další užitečné bonusy. O pořízení-nepořízení Software Assurance, o životnosti starých verzí, o míře touhy po nových technologiích, či o přechodu z nezbytí se zamýšlíme při každém nákupu.