Exchange Server 2010 představuje nový milník ve vývoji a pojetí firemní komunikace. Nová architektura umožňuje dosahovat vysoké spolehlivosti díky automatické replikaci e mailové databáze na více serverů, a to při zachování její plné dostupnosti pro uživatele. Exchange Server 2010 rovněž snižuje požadavky na výkon diskových úložišť, čímž zcela mění pohled na využití diskového subsystému a celé řešení významně zlevňuje. Rozšiřuje i možnosti přístupu k účtu prostřednictvím webového prohlížeče.
To všechno a mnohé další přináší nová verze Exchange Serveru, která bude uvolněna na trh v průběhu letošního podzimu. Tento článek si neklade za cíl vás seznámit dopodrobna se všemi novinkami, které Exchange Server 2010 přinese, ale spíše otevřít několik zásadních témat a těmi vás přehledově provést.
Replikace e-mailových databází
Vzpomínáte si ještě, co bylo na pořízení Exchange Serveru do vaší organizace nejdražší? Možná mi dáte za pravdu, že se jednalo o datové úložiště. Požadavky Exchange na diskový subsystém byly nemalé, a tak jsme byli nuceni investovat vysoké prostředky do nákupu kvalitních, bezpečných a výkonných polí. Protože takový datový prostor je poměrně drahý, firmy byly nuceny omezovat své uživatele různými limity jejich poštovních schránek.
Exchange Server 2010 k celé problematice přistupuje zcela novým způsobem. Problémy s výkonem diskového subsystému v podstatě mizí, protože díky změně architektury databází dochází nyní k snížení diskových operací až o 70 % vzhledem k Exchange Server 2007 a o neuvěřitelných 90 % oproti Exchange Server 2003. To v podstatě znamená, že nyní můžeme Exchange provozovat i nad méně výkonným datovým úložištěm. Například nad SATA disky – ty nabízejí výborný poměr cena/výkon, ale bohužel nedisponují takovou spolehlivostí, jako SCSI disky.
Proto přichází Exchange Server 2010 s možností replikace e-mailové databáze na více serverů. Tato technologie se nazývá „Database Availability Group“ (DAG) a funguje na principu replikace změn od hlavní, aktivní databáze na ostatní, pasivní repliky. Každá databáze může mít nyní několik kopií (až 16), v závislosti na vašich požadavcích. Dovedu si představit databáze, které obsahují kritická data, a proto se budou replikovat na několik Exchange serverů, zatímco jiné se naopak nemusí replikovat nikam. Záleží na typu dat, dané situaci a prostředí… Díky tomu zde dochází mj. i k rozkladu zátěže mezi jednotlivé Exchange servery. Každý Exchange server může mít repliku několika aktivních a několika pasivních databází, čímž je zajištěno, že každý server je hardwarově využit zhruba stejně. Díky replikaci na úrovni databází je zajištěna i bezpečnost dat – data jsou replikována na více serverů. Proto se zcela mění doporučení pro práci a umístění dat v Exchange. Nyní je vítané mít všechny soubory od jednoho Store (databáze) na jediném SATA disku – databázi i transakční logy (to za předpokladu, že je tento Store replikován na více serverů, a tím je zajištěna bezpečnost dat).
Pokud se nad výše uvedeným zamyslíte, rychle dojdete k názoru, že místo nákupu drahých a výkonných diskových úložišť vám budou zcela dostačovat velké SATA disky. Ty jsou samozřejmě mnohem levnější než jiná řešení a vám se tak najednou otevírají nové možnosti, jak tohoto levného prostoru v Exchange využít. Můžete nastavit uživatelům vyšší kvóty na schránkách, nebo se začít zabývat další novinkou v Exchange Server 2010, kterou jsou uživatelské archivy. To už je jen na vás.
Je tu ale ještě jedna věc, kterou je nutné zmínit. Pokud se rozhodnete využít nových možností nasazení a budete tak mít ve svém prostředí několik Exchange serverů s aktivními a pasivními replikami (viz obrázek), jak zjistí Outlook klient, ke kterému serveru se připojit a se kterou databází má pracovat? Tuto funkci zajišťuje nově role Exchange Client Access Server (CAS). Ta je nyní zcela zodpovědná za komunikaci se všemi typy klientů. Klient se tedy připojuje vždy (!) k Exchange CAS serveru, který zjistí, v jaké databázi se nachází uživatelova schránka na kterém serveru je její aktivní kopie, a následně do této databáze uživateli zprostředkuje přístup. Pokud server, který drží aktivní databázi, přestane být dostupný, je ihned vybrána jiná replika – ta se stává aktivní – a všichni klienti jsou z CAS serveru přesměrováni do ní.
Přístup k účtu pomocí webového prohlížeče
K Exchange Serveru dnes nerozlučně patří možnost přístupu k e-mailové schránce odkudkoli a bezpečně pomocí webového prohlížeče. Novinkou ve verzi 2010 je plnohodnotná podpora nejen Microsoft Internet Exploreru, ale také Mozilla FireFox a Apple Safari. I z těchto prohlížečů máte možnost plnohodnotně pracovat se svou schránkou. Rozhraní Outlook Web Access – OWA, jak se mu říká – prošlo také evolucí, která se opět snaží práci v internetovém prohlížeči co nejvíce přiblížit plnohodnotnému klientovi, aplikaci Outlook. A protože vzorem pro OWA v této verzi Exchange byl budoucí Outlook 2010, vše se nese ve stylu boje proti přemíře informací – nové pohledy do složek, inteligentní filtrování zpráv a mnoho dalšího.
Exchange Control Panel (ECP)
Tou nejzajímavější novinkou jistě ale není samotná OWA, ale její část – Exchange Control Panel (ECP). ECP nabízí zcela nové rozhraní, které samozřejmě stále umožňuje měnit nastavení OWA, ale primárně se zaměřuje na něco zcela jiného – na kompletní správu osobní identity vámci Active Directory a nastavení Exchange.
Co je tedy možné, po přidělení patřičného oprávnění, pomocí ECP konfigurovat?
- Koncový uživatel může v ECP plně spravovat svou identitu – měnit svoji adresu nebo telefonní číslo, plus mnohé další informace uložené u svého účtu v Active Directory. Krom toho jsou zde nabízeny další novinky – uživatel se může sám přidávat do distribučních skupin (případně se z nich i odhlašovat), může Exchange instruovat k tomu, aby mu automaticky stahoval zprávy z jiných e-mailových systémů (např. ze Seznam.cz), a uživatel sám může procházet logy Exchange a dohledávat tak informace o tom, zdali byl jeho e-mail korektně doručen, či nikoli. A mnoho a mnoho dalšího…
- Každý uživatel, který byl definován jako správce části Active Directory, může následně pomocí ECP provádět základní administrátorské úkony – zakládat a mazat schránky v Exchange; zakládat, mazat a měnit členství u distribučních skupin; dohledávat informace o odeslaných zprávách napříč schránkami – a v neposlední řadě může dalším uživatelům přiřazovat administrátorské role.
Spolu s ECP se v Exchange Server 2010 objevuje zcela nový model delegování práv na úrovni rolí, díky kterému je možné vybraným uživatelům přiřadit konkrétní a velmi detailní právo – přesně takové, jaké je v dané situaci a u konkrétního uživatele potřeba.
V krátkosti jsme se seznámili s vybranými novinkami Exchange Server 2010, které potěší nejen správce, ale i koncové uživatele. Změny v pojetí databází a diskových polí jistě zaujaly mnohé administrátory, kterým se tím otevírají zcela nové možnosti nasazení Exchange, a to za výrazně nižších nákladů, než tomu bylo v minulosti. Koncovým uživatelům se potom nabízí zcela nové webové rozhraní dostupné skrze libovolný internetový prohlížeč, kde mohou nyní nejen pracovat s e-mailovými zprávami, ale díky Exchange Control Panelu mají i možnost plně ovlivňovat vlastnosti svého účtu a schránky.
Martin Pavlis, KPCS CZ