Hovoříme-li o různých výhodách cloudového řešení, zaslechnete občas i takové „zkratky“ jako „v cloudu už žádné licence nebudou“. Po vzoru Saturninovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru věnovali jsme se půl roku miniseriálu, který poněkud upřesňuje obsah takového silného prohlášení. Postupně jsme probrali licence pro operační systémy v architektuře VDI, zkratku User Subscription License (která se prvně objevila v souvislosti s nabídkou BPOS), licenční řešení pro poskytovatele služeb (SPLA, Service Provider License Agreement), pak cloudovou nabídku CRM (od společnosti Microsoft i od partnerů) a na závěr aktuální novinku Office 365, která byla právě přivedena na trh i v naší republice. Dnes zakončíme odpověďmi na otázky, které jste nám položili ve speciálním vlákně licenční poradny TechNet.
Zajímavé je, že do tohoto vlákénka se vloudilo krom cloudových také několik otázek z přesně obráceného spektra – zaměřených na problematiku OEM. Ale to se hodí, protože na ně zase logicky navážeme dalším miniseriálkem, který bude objasňovat otázky profesionálního pořizování, správy licencí, účtování, převádění ze subjektu na subjekt a tak dále...co už tak všechno soužití s legálním softwarem doprovází. Na jeho začátek se můžete těšit zase příště. A teď už ke konkrétním otázkám.
Ba vlastně, než se do nich pustíme, bude potřeba udělat takovou malou dohodu. Tentokrát musíte informace brát tak trochu „as is“, jako je to u softwaru. Nejsme v přímém dialogu s tazateli, neznáme všechny detaily a okolnosti, může se tedy přihodit všeliká nepřesnost. Tolik k „omezené záruce“. Ale jako všichni výrobci softwaru i my děláme všechno pro to, aby k chybám nedocházelo. Berte to tak.
Mám Virtuální privátní server s Windows Server 2008 R2 Standard/Datacenter (hostovaný u nějakého providera, který má tu licenci pronajatou pod SPLA). Provozuji na něm webové aplikace apod. Musím pro něj kupovat nějaké licence pro externí přístup nebo to není nutné? Je v tom nějaký rozdíl oproti Windows Web Serveru 2008 (i R2) nebo jsou to pro tyto účely "nulové" náklady na licence.
Vezmeme to od konce. Jedním z důležitých licenčních rozdílů mezi edicemi Windows Web Server a Windows Server Standard a Enterprise či Datacenter spočívá v požadavcích na klientské přístupové licence. Web Server patří svým licenčním režimem do kategorie takzvaných Specialty Serverů. Není k němu potřeba žádných licencí CAL, stačí jen jedna serverová licence pro jeden fyzický server, bez ohledu na počet procesorů. Za to má ovšem licenčně omezené využití pouze pro extranetové a internetové aplikace. Uživatelé ovšem mohou být identifikováni a ověřováni. Ostatní edice Windows Serveru vyžadují klientské přístupové licence (CAL) pro všechny uživatele nebo zařízení, která přímo nebo i nepřímo(!) využívají daný server. Výjimku mají pouze anonymní (žádným způsobem neověření, nerozlišení) uživatelé, přistupující výhradně po Internetu. Takže to, jestli jsou či nejsou potřeba nějaké licence CAL, závisí na edici a na způsobu použití (anonymní/neanonymní).
Jakmile se ale do hry dostane SPLA (licence pro poskytovatele služeb, Service Provider License Agreement), tak pravděpodobně bude řešení ještě trochu jiné, protože ve SPLA existuje i varianta procesorových licencí pro všechny edice Windows Serveru. To bude pravděpodobně ta cesta, po níž jde váš poskytovatel. Proto nebude potřeba ani v jednom z případů (včetně ověřeného přístupu) platit za licence pro jednotlivé uživatele. (Do zákoutí licenční politiky pro poskytovatele služeb se tady pouštět nebudeme, úplně průzračné to není, ale pokud takovou znalost potřebujete, můžete se obrátit na specializovaného dodavatele licencí pro SPLA.
Zajímala by mne možnost alternativní platby za služby v cloudu. Platba kreditní kartou nemusí vždy vyhovovat.
Cesty jsou :-) Velké podniky s více než 250 PC mohou licence pro Online služby pořizovat v rámci smlouvy Enterprise Agreement a v ní platí na fakturu, obvykle jednou do roka. Menší podniky využívají Microsoft Online Subscription Model a pokud si v něm firma objedná některou z nabídek na rok či rovnou na tři, může službu hradit na fakturu. Do třetice se nabízí cesta přes tzv. syndikované partnery, kteří hrají významnou roli na lokálním trhu, a mezi jejich aktivity „s přidanou hodnotou“ určitě patří i to, že jsou schopni vystavovat faktury způsobem v dané zemi obyklým... V Čechách se zatím syndikovaní partneři plně nevylíhli, ale přijde to každým dnem – a měli by těm, kdož to potřebují, pomoci zbavit se starostí s placením kartou.
Jakým způsobem je ošetřena dostupnost služby v cloudu a zda licence může pokrýt paralelní provoz v jiné územní lokalitě?
Předpokládám, že máte na mysli službu Microsoft Online Services. Ta je souběžně provozována v několika datacentrech po celém světě. Jejich využití je primárně rozloženo podle různých území klientů, ale kdyby došlo k výpadku některého datového centra, provoz se ihned přesune jinam. Licence na to nemá žádný vliv a tyto situace nemusíte z licenčního pohledu nijak řešit. Obecně platí, že licence pro cloudová řešení jsou právem využívat určitou službu, kterou poskytovatel provozuje, a vám může být svým způsobem zcela lhostejno, kde služba běží. (Samozřejmě z tohoto pravidla jsou výjimky – například státní instituce mohou mít zakázáno využívat službu, která fyzicky běží za hranicemi, ale komerční subjekty tyto starosti obvykle nemívají. Jistěže služba poskytovaná například v Severní Americe nebude mít pravděpodobně tak dobře vyladěné řešení pro mnoho různých jazykových a znakových sad jako její evropská varianta.)
Jakým způsobem pokrývá licence disaster recovery?
Jestli správně rozumím otázce, tak i na ni je odpověď výše. Licence opravňuje užívat službu a provozovatel ji poskytuje „jak nejlépe umí“ – s využitím všech technologických možností, které mají zabránit výpadku. Pokud je provozovatelem Microsoft sám, jistě že si k tomu příslušná práva sám poskytne. Pokud se ptáte na řešení třetích stran, poskytovatelů služeb se smlouvou SPLA, tak tam jsou cesty dvě. U produktů, které mají procesorové licence, lze využít práva na Cold BackUp for Disaster Recovery a práva na častější změnu přiřazení licence (místo 90 dní lze měnit přiřazení již po 30 dnech) – a kde to nestačí, je potřeba prostě nadimenzovat dostatečně redundantní architekturu.
U produktů, které se ve SPLA pokrývají licencemi na uživatele, tzv. SAL (Subscriber Access License), je to velmi snadné, tam se počet serverů, na nichž služba běží, nijak neřeší a nepořizují se (na rozdíl od klasických modelů) licence pro server.
Nu a zde přecházíme k opačné straně spektra. Original Equipment Manufacturer – software dodávaný za specifických cenových i licenčních podmínek přímo s novým, případně repasovaným počítačem.
Také bych se chtěl zeptat na jednu věc. Když mám OEM licenci na počítači, z jakého důvodu ji nemohu přenést na počítač jiný. Vždy by se jednalo pouze o jednu instalaci. Například, jak už se mi stalo, mi odešla základní deska se zdrojem a licence mi tam potom nešla, prý jsem změnil počítač, nebo když bych si chtěl vyměnit základní desku za lepší atd... Vím, že přenosná je jen krabicová verze OS. Ale licence u OEM by také mohla být trošku benevolentnější. Když stejně nelze použít na více jak jednu instalaci. Za osvětlení dotazu děkuji.
OEM licence má sníženou cenu, která má motivovat uživatele, aby nepodlehl pokušení koupit si počítač a legální licenční pokrytí odložit až na neurčito. Tato zvýhodněná cena (kterou mimochodem nelze koncovým uživatelům uvádět samostatně, licence je vždy pouze neoddělitelnou součástí dané počítačové sestavy) je „vykoupena“ licenčními omezeními, která se liší podle druhu OEM produktu. Některá omezení lze odstranit tím, že si k OEM licenci do 90 dnů od jejího pořízení dokoupíte Software Assurance, čímž pro daný produkt získáte multilicenční práva. Co se však licence desktopového operačního systému týče, naprosto správně uvádíte, že měnit přiřazení licence lze pouze u krabicové varianty, ani multilicenční Windows upgrade nelze přenášet z počítače na počítač a tedy se zánikem stroje, jemuž byl upgrade přiřazen, licence zaniká také.
Z druhé strany ani s OEM licencí to není tak zlé :-) Opět máte pravdu, že komplikace začíná v okamžiku, kdy dojde ke změně základní desky. Cokoli jiného v počítači změníte, neděje se s licencí nic zlého. Z technického pohledu může být potřebná reaktivace, ale máte na ni plné právo. Licence je vázaná na počítač, s nímž byla dodána. A počítač je určen základní deskou. Pokud však dojde k její výměně během standardní záruční lhůty, Microsoft reaktivaci umožní – je to jen potřeba sdělit a doložit aktivační lince. Pokud je to v rámci prodloužené záruční lhůty, kterou poskytují někteří výrobci, je na nich, jak se o svého klienta postarají. Záruka se vztahuje na celý počítač včetně legálního operačního systému, takže musí zařídit to, abyste prostě měli funkční počítač včetně legálního operačního systému.
Je možné nakoupit OEM licenci i bez nového počítače, za předpokladu, že si budu sám poskytovat podporu? Resp. když jsem System Builder, tak si jednoduše koupím OEM licenci a tu si nainstaluji na ten určitý počítač, který si vyberu.
Když jste System Builder, vztahují se na vás podmínky pro System Buildery a v nich je jasně řečeno, že OEM licence je určena výhradně pro prodej celého počítače třetí straně. Takže tady tudy cesta nevede.
Jak je to s OEM štítky? Kdysi koloval jakýsi právní názor, že není možné vyžadovat nalepení na počítač (což chápu – vyměním skříň, co poté). Je tedy nutné takovýto štítek někam lepit? Je to sice v EULE, ale je to vůbec nějak právně vymahatelné?
Nejsem sice právník, ale... Licence k užívání (dříve EULA, End User License Agreement; dnes MSLT, Microsoft Software License Terms) má hned někde zkraje klíčovou větu:
Dodržíte-li tyto licenční podmínky, máte následující práva ke každé licenci, kterou získáte.
Takže, v prvé řadě bude potřeba dodržet podmínky, jinak si nemůžeme užívat své užívání, protože k němu nebudeme mít práva. Na druhé straně, povinnost vylepit COA štítek (Certificate of Authenticity) není povinností uživatele, ale dodavatele – System Buildera, OEM partnera. Ti mají dokonce velmi pečlivě definováno, kde má být štítek vylepen a jak se s ním musí zacházet. Uživatel jej potřebuje mít vylepený, protože je součástí dokladů o legální licenci.
Pravý Doklad o licenci. Pokud jste software získali v počítači, na disku nebo na jiném médiu, je licencovaný software tvořen pravým štítkem Certifikát pravosti společnosti Microsoft a pravou kopií softwaru. Tento štítek musí být připevněn na počítači nebo uveden na balení výrobce nebo instalátora, jinak není platný. Pokud tento štítek obdržíte samostatně, je neplatný. Štítek na počítači nebo balení, na němž je štítek umístěn, byste si měli ponechat jako doklad, že jste nabyvatelem licence k užívání softwaru. Pokud je počítač dodán s několika pravými štítky Certifikát pravosti, smíte užívat všechny verze softwaru uvedené na těchto štítcích.
Nu a co se stane, když někdo potřebuje vyměnit skříň? Licence platí samozřejmě dál, ale co se štítkem COA? Nu, mohli byste si sice ponechat k nové skříni i tu starou, ale to je poněkud nepraktické. Existuje však oficiální procedura, která umožní původní štítek nahradit. Je potřeba jej sundat (obvykle při tom dojde k jeho poškození, je tak úmyslně vyroben) a odeslat do Irska, kde za něj vydají náhradu.
A to je z dotazů, které se nám sešly po půlroce s licencemi v cloudu, všechno. Asi cítíte, že konec licencím ještě nenastal a asi hned tak nenastane, takže nás čeká další setkávání, jak jsem slíbila, zaměřené na to, jak s nimi správně zacházet, aby se vám vyhýbaly maléry.
Těší se
Darina Vodrážková, MCTS, DAQUAS